Bláhomat

V poslední době čím dál víc lidí volí raději dřevostavbu před výstavbou zděného domu, je to opravdu stavba ekonomičtější a levnější?

Zděné domy:
–        tato forma stavby se používá již velmi dlouhou dobu, je u ní důležitý výběr cihel (osvědčené jsou pálené cihly), protože se liší v tepelně izolačních vlastnostech. U zděného domu počítejte s většími výdaji a je i náročnější na čas. Také se musíte řídit počasím, což u dřevostaveb odpadá, nejlépe je stavět na podzim, na osazení oken a dveří by měl být dostatečný čas, což dnešní firmy mnohdy nedodržují, a proto pokud se rozhodnete pro stavbu zděného domu na klíč, stavební firmu vybírejte pečlivě, nejlépe už od někoho osvědčenou.

Dřevostavby:
–        v první řadě se pro dřevostavbu rozhodnou určitě zastánci ekologie, dřevo je ekologickým materiálem, v tom případě je ale nutné myslet na to, že dřevo pracuje stále, proto je velmi důležité, aby materiál od firmy, která Vám bude dům stavět, měla materiál dobře KONZERVOVANÝ a musí mít také potřebné atesty

–        obrovskou výhodou dřevostaveb je nízká energetická náročnost na vytápění, dřevostavby mají výborné tepelně-izolační vlastnosti, dům budete mít vytopený rychle, teplotu si dlouhou dobu dřevostavba udržuje a dá se snadno regulovat

–        další důležitou vlastností dřeva je, že dokáže udržet vlhkost vzduchu v přijatelných hodnotách pro obyvatele (zhruba kolem 50-60%)

–        mezi další plus u dřevostaveb patří zcela jistě rychlost výstavby, většina firem, která se tímto druhem staveb zabývá Vám dům postaví zhruba do 4-5 měsíců, přičemž u dřevostavby se nemusí hledět, v jakém ročním období se staví (nemusí se tam čekat na zatvrdnutí a vymrznutí)

–        jistě si většina lidí se slovem dřevo vybaví oheň a požáry, v dnešní době však systémy výstavby dřevostaveb musí splňovat požárně-bezpečnostní požadavky, jsou na to speciální normy, tudíž tohoto se nemusíte obávat

–        a v neposlední řadě kromě ekologické stránky, nesmíme opomenout ani tu ekonomickou, dřevostavba na klíč vyjde v porovnání s výstavbou zděného domu na klíč podstatně levněji.

Mezinárodní obchod je tedy směna statků mezi jednotlivými státy. Pokud se stát zapojuje hodně do mezinárodního ochodu, hovoříme o otevřené ekonomice, naopak pokud se mezinárodního obchodu příliš neúčastní, hovoříme o uzavřené ekonomice.

Důvodem pro mezinárodní obchod je zejména odlišnost výrobních podmínek. Jednotlivé státy mají různé nerostné bohatství, přírodní podmínky či technické vybavení. Dalším důvodem jsou rostoucí výnosy z rozsahu, kdy dochází k poklesu nákladů při výrobě ve velkém rozsahu. V neposlední řadě jsou také důvodem odlišné preference spotřebitelů.
Na základě toho, tedy rozlišujeme import, což je dovoz do dané země z jiného státu a export, to je naopak vývoz z daného státu do jiného.
Mezinárodní obchod může probíhat pouze mezi dvěma zeměmi, mezi třemi ale i mezi velkým počtem různých zemí.

Mezinárodní obchod také přináší řadu pozitivní efektů, tím je zvyšující se národní důchod, vytváří se konkurenční prostředí a nevyskytují se tak monopoly. Dochází k urychlení hospodářského rozvoje dané země a také se národní ceny přibližují těm světovým. Nevýhodou je pak krátkodobá nezaměstnanost a sociální důsledky.

Česká republika je malou otevřenou ekonomikou a je tedy na mezinárodním obchodě a dovozu z jiných států závislá. Mezinárodní obchod je vhodným zdrojem bohatství pokud ze zahraničí nakupujeme ty produkty, které naše ekonomika poptává za draho.

Do České republiky se tak nejvíce dováží:
– osobní automobily
– mobilní telefony
– ropa
– léčiva
– bavlna
– čaj
– káva
– ovoce, zelenina
– maso
a mnoho dalších

Na druhou stranu i naše firmy vyrábějí statky, kterých má naše ekonomika dostatek a tak je vyvážejí do jiných států, kde je po nich vysoká poptávka.

To je tedy náš export, Česká republika nejvíce vyváží:
– osobní automobily
– televizory
– elektrickou energii a uhlí
– pšenici
– mléko a mléčné výrobky
– pivo
a další

Dobrá ekonomika USA je dána zejména tím, že nebyla destruktivně zasažena druhou světovou válkou. Stala se tak dominující ekonomikou v celém světě. Vytvářela zhruba třetinu světové produkce a tři pětiny průmyslové produkce. V 70.letech však došlo ke stagflaci, tedy stagnujícímu hospodářskému růstu při vysoké míře inflace, kterou vyřešila až ekonomika tehdejšího prezidenta Ronalda Reagana.

Tzv. reagonomika se vyznačovala zejména:
– deregulací ekonomiky
– podnikatelskou svobodou
– volným trhem
– restriktivní peněžní politikou
– regulací daňové zátěže
– aplikací moderních technologií v malém i středním podnikání
– podporou vědy a výzkumu
– snížením inflace

Spojené státy se staly úspěšnými zejména díky velkému důrazu na vědu a výzkum. V USA dochází k úzké spolupráci mezi akademickými centry a podnikatelskými subjekty a také jsou vynakládány velké výdaje na tuto oblast. V USA připadá 9 vědeckovýzkumných pracovníků na 1000 obyvatel, což je velká výhoda oproti ostatním státům, například v Evropě jich jen  5.
Spojené státy dále mají přístup k tzv. rizikovému kapitálu, který mohou získat firmy na financování nákladů a komerčního uplatnění nových nápadů, inovací a technologií.

Výhodu oproti ostatním státům představuje i vysoká produktivita práce a více odpracovaného času zaměstnanců. Zaměstnanec v USA pracuje ročně až 1820 hodin, zatímco v Německu je to jen 1480.
V neposlední řadě hrají ve prospěch USA i harmonizovanější a liberálnější produktové, právní a pracovní standardy s jedním dominantním jazykem a jednou měnou.

Současné trendy v ekonomice USA:
– na vývozu se čím dál tím více podílejí služby
 – USA je velmi vybavená nerostnými zdroji, které v minulosti dovážela a nyní je tak může čerpat a má vyšší energetickou soběstačnost, dále také došlo k objevení nových zásob břidlicového plynu, které také přispěli pozitivně k této situaci
– mají zde rentabilní a ekologicky šetrnou těžbu
– zesilování energetické soběstačnosti by se následně mělo odrazit v poklesu dovozů i závislosti na zahraniční ropě a zemním plynu.

Reexport je obchodní operace, kdy dochází k opětovnému vývozu dovezeného zboží. Rozdíl mezi exportem a reexportem je, že u exportu vyvážíme tuzemské zboží do jiné cizí země, ale u reexportu vyvážíme do cizí země zboží, které k nám bylo dovezeno ze zahraničí. My jsme tedy pouze zprostředkovatelem, zboží přebalíme a pošleme dál do jiné země s naším certifikátem.

Reexport může být přímý a nepřímý. Přímý reexport znamená, že reexportér nakoupí zboží v jedné zemi a v jiné zemi ho prodá, zboží se tak vůbec nedostane do země reexportéra. Se zbožím se dále nic nedělá (žádná kompletace, třídění, úprava). Nepřímý reexport znamená, že reexportér dané zboží doveze do své země a odtud ho vyveze do cílové země, tato forma snižuje riziko, že cílový kupující pozná původního výrobce.

Příčin vzniku reexportu může být několik, můžou to být obchodně – politické překážky, například když mezi státy jsou vysoká cla, vyvezeme produkt do země, která má s cílovou zemí celní unii, tedy clo se zde neplatí, nebo zde můžou být různá množstevní omezení – kvóty nebo když se tam daná věc nesmí dovážet. Další příčiny mohou být ekonomické, kdy nakoupíme větší množství za nízkou cenu a prodáváme to do dalších zemí za cenu vyšší. Další důvod reexportu může být kompletace zboží, kdy reexportér nakupuje komponenty v jednotlivých zemí, kompletuje je a poté vyváží do jiných zemí.

Významným příkladem je zejména reexport do Ruska, který nastal poté, co v reakci na anexi Krymu státy Evropy a USA zakázali z Ruska vyvážet zbraně a vojenská vozidla. Rusko na to reagovalo tzv. protisankcemi a vyhlásilo zákaz dovozu potravin a některých dalších předmětů ze států Evropské unie. Pro státy Evropské unie tvořilo Rusko velkou část odbytu zboží a tak se snažili najít jiný způsob, jak zboží vyvážet. Řešením se stal reexport a to zejména přes Bělorusko či Kazachstán.